Chleba, to je základ. A dobrého chleba je poslední dobou všude až příliš. Už dávno neplatí, že klasická „šumava“ ze supermarketu byla (skoro) jediná možnost. Kvalitní pečivo je hodně přetřásané téma a sociální sítě pukají fotkami čerstvě upečených pecnů a přetékají recepty na bezlepkové varianty. V každém bio obchodě na vás číhá regál s x druhy mouk. Trh i my jsme nasyceni. Což je dobře, jelikož bez chleba si neumím představit žádné grilování. A komu by uškodilo trochu glutenu, že?

Často se zdá pečení chleba jako pořádný… no jak to říct slušně… protahovák? Hodně lidí se také bojí kynutého těsta obecně a pečení jim přijde jako příliš velký risk. Abychom si nalili čistého vína, několik chybiček se může fatálně vymstít. Výhody domácího chleba ale všechny tyto rizika naprosto převyšují. Ano, může se vám stát, že těsto nevykyne… ano, může se stát, že těsto „spadne“, jistě se může chleba i připálit. I mně se to stalo. Ale ten pocit, když se poprvé povedl, to sebevědomí z kontroly nad dochucením, to nadšení, když vidíte, že domácí chleba vydrží celé tři dny vláčný (především, když ho necháte kynout na chladném místě přes noc), tak tohle všechno je k nezaplacení a žádný fancy drahý chleba vám to nedá.

Jeden z prvních receptů byl ten nejjednodušší, co snad existuje. Je to recept na klasický bílý chléb. Je určitě lepší se ze začátku vyvarovat dělání kvásku z čerstvého droždí a sáhnout po sušeném. Mojí mámě to sice nedá spát, ale já rozhodně nejčastěji používám sušené (hoď kamenem, kdo jsi bez viny). Takže na 500g bílé mouky jsem přidala 300 ml vlažné vody, 10 g soli, 10 g cukru a 10 g sušeného droždí.

V poslední době jsem se ale usadila u tohoto mnohem lepšího receptu, který sice vyžaduje investici do vícero druhů mouky, výsledek je ale chuťově mnohem lepší. Ke všemu má odměřování podle hrníčků, takže win win☺

• 1 hrnek (1/4 l) hladké mouky
• 1 hrnek chlebové žitné
• 1 a 1/2 hrnku chlebové pšeničné
• 2-3 lžičky soli
• 2 lžičky drceného kmínu
• semínka dle chuti (dávám nejraději slunečnicová)
• 1 sáček sušeného droždí
• cca 2 hrnky vlažné vody (nebo dle potřeby)

Nejdříve prosejeme mouky, přidáme droždí a sůl. Je dobré ještě pro jistotu přidat jednu lžičku cukru. Poté přidáme vlažnou vodu a zaděláme krásné těsto. Pro jasnou představu správné konzistence doporučuju si pustit youtube video nebo vygooglit obrázek. Nemělo by být moc tekuté, ale ani moc tuhé, lehce se ještě bude lepit, ale nemělo by se lepit příliš… zdá se to jako věda, ale jak se vám jednou povede, stane se z toho rutina. Následně přikrýt utěrkou a nechat kynout, jak jsem již předeslala, já ho dávám na chladné místo odstát přes noc. Když pospíchám, tak si nahřeju postel teplým hrncem s vodou a poté nahradím hrnec přikrytou mísou s těstem na hodinu a půl. Poté prohnětu a nechám ještě půl hodiny kynout.

Chlebové těsto vyklopím do olivovým olejem lehce vymazaného hrnce, potřu mlékem a několikrát naříznu ostrým nožem. Posypu semínky a dám do vyhřáté trouby na 250´. Hrnec necháme nejdříve 30 minut přikrytý a poté na 15 min odkryji. Vše ted záleží na druhu trouby. U staré plynové musíte dávat pozor, aby se nepřipeklo. Dala bych v tomto případě chleba na závěr na nejvyšší pozici a zeslabila žár. Hotový chleba by měl mít krásnou pevnou kůru a na zaťukání by měl znít dutě (ne, to není z mé hlavy, ale říká se to… haha).

Upozorňuji, že variant dochucení je nespočet… poslední dobou ráda do chleba přistrouhám trochu bio citronové kůry a rozinky nebo naopak nasekaný rozmarýn a olivy. Zásadně ale platí, že takové variace jsou sice příjemným zpestřením, ale klasika s kmínem je k čerstvě ugrilované klobáse to nejlepší.